Ve svátečním čase jsem se vymanil z každodenního shonu a tak mi zbyl čas na krátkou úvahu o vztahu peněz a kvality věcí, které produkujeme. Slovy klasika: "Za peníze v Praze dům :)?"
Ale teď vážně v poslední době hodně cestujeme. Absolvovali jsme šňůru tanečních soutěží Michalovce, Humenné, Bardejov, Košice, Žilina, Myjava, Bratislava, Piešťany, Martin, Liptovský Hrádok, Trnava. Byli jsme na tanečních veletrzích ve Florencii, v Londýně. Porovnával jsem postoje lidí k tanci jak v jednotlivých regionech Slovenska, tak v zahraničí.
Nadšení a láska jsou srovnatelné, ale zdá se mi, že samotný tanec si v zahraničí mladí tanečníci více užívají, mají z něj větší radost a jsou ochotni do něj i více investovat. A protože jak se říká ryba smrdí od hlavy, uvádím pár situací se kterými jsem se setkal. Vážení pedagogové tyto body jsou na vaši obranu aby si vaši žáci a jejich rodičové uvědomili, že váš přínos je pedagogické práci, ve vzdělávání, v motivaci, ve výchově žáků ne v tom, že se necháváte ničit.
A tak uvažuji - může mít pedagog, který je zahlcený tím, že dělá spoustu věcí a zadarmo tvůrčí nápady, může být dobrý choreograf, může vychovávat k tomu aby si lidé vážili sami sebe? Ano může a dnes a denně se s tím setkávám. Ale jak dloho? Moc dlouho ne! A tak také vidím jak některým pedagogům mizí nadšení a jiskra z očí a začíná se šířit blbá nálada.
Tomu říkám ne. Já si myslím, že škola a pedagog musí dát žákovi energii, předat svoje zkušenosti, dát mu lásku k tanci. A promiňte to se nedá dělat zadarmo. To je dřina. Pedagog je od toho aby (pře)dával. A kdo chce dávat musít mít z čeho dávat.
© 2024 Dancemaster.sk
Výhody pro naše věrné za každý nákup.- 5%
Zaregistruj se jako